Období neolitu (mladší doba kamenná, 7 tisíc BC – 4300 BC = před Kristem) bylo ve znamení masovějšího pronikání lidí do našich krajin. Stopy po reálném pobytu lidí v nynějších Čechách ukazují, že došlo k rozsáhlému osídlení téměř celého dnešního území České republiky. Usadily se zde kmeny, o jejichž existenci vypovídají nálezy v podobě rozsáhlého počtu střepů z hliněných nádob, které byly nalezeny 5 kilometrů východně od Chvalovic (u rybníka Dehtář). Střepy jsou světlé i tmavě cihlové barvy. Hlína, ze které jsou vyrobeny, obsahuje hrubší zrna. Na ploše 4 hektary zde bylo archeology nalezeno velké množství úlomků keramiky a různá štípaná industrie. Sídliště u rybníka Dehtář je dokladem prvního trvalého osídlení v jižních Čechách. Střepy neolitických nádob lze ještě dnes nalézt povrchovým sběrem na poli pod odbočkou na obec Tupesy, vpravo od lesíku. Je to na mírném svahu, který je orientován na jih. Z tohoto místa je velmi dobrý rozhled až na vzdálenost 5 - 7 kilometrů na zalesněné vrcholky (například na Skalku, Vysokou Bětu, Bukovou horu). Je tedy velmi pravděpodobné, že kroky neolitických lidí směřovaly do blízkého okolí Chvalovic. Mohli zde lovit, sbírat plodiny nebo získávat suroviny pro stavbu svých jednoduchých obydlí.

Pohled směrem na Chvalovice od obce Lužice

Do doby neolitu je zařazena „kultura lidí lineární keramiky“. Úlomky nádob, které pocházejí z této doby jsou zdobeny hlubokou rytou výzdobou, někdy přecházející až do žlábkování. Z období 4500 BC-4000 BC pochází zdobení v podobě notových značek a pásků vyplněných vpichy. Později byla keramika zdobena trojúhelníkovými vpichy na linii nebo samostatně na povrchu nádoby. V této době (4000 – 3500 BC) byla výzdoba nádob tvořena plastickými výčnělky a nádoby byly opatřovány „rohatými uchy“.

Neolitický lid používal motyky, srpy, kamenné sekery a stavěl si více trvalých obydlí pohromadě. Vznikaly u nás první vesnice. K tomu přispěla skutečnost, že se tito lidé ve větší míře začali věnovat zemědělství. Z archeologických výzkumů vyplývá, že tento lid si stavěl malé dvorce poblíž svých políček. Ve dvorcích byly vybudovány malé dřevěné a hlinité chaloupky. Tito lidé se mohli v krajině kolem Chvalovic (spíše severovýchodně, kde byly půdní podmínky vyhovující) zabývat zemědělskou výrobou potravin, protože klimatické změny a možnost skladování zemědělské produkce pro výrobu potravin vytvořily vhodné podmínky k přechodu od loveckosběračského způsobu života lidí k životu usedlému, založenému na zemědělství.

Do doby středního neolitu (4500 – 4000 BC) je zařazena „kultura lidí vypíchané keramiky“. Vyznačuje se výzdobou v podobě vpichů na povrchu, které byly prováděny kostěnými hroty. Vpichy byly uspořádány do pravidelných i nepravidelných tvarů. Archeologické nálezy dokládají působení nejstarších zemědělců v českobudějovické oblasti již kolem roku 5000 před naším letopočtem. Lze předpokládat, že se neolitický člověk pohyboval, resp. obýval jižní okolí Chvalovic, zejména směrem na Strýčice, kde se nacházejí úrodné říční a jezerní sedimenty (snadno obdělávatelné lidmi, kteří používali primitivní zemědělské nářadí a nástroje), na kterých mohl neolitický člověk cíleně pěstovat zemědělské plodiny.

Přestože v blízkém okolí Chvalovic jsou výšiny a kopce bez zjevných pozůstatků starověkých a středověkých opevnění (valy, příkopy, torza kamenných hradeb), lze předpokládat, že na Netolicku sídlili lidé z mladší doby bronzové (období Keltské civilizace), z let přibližně 1000 až 1500 před naším letopočtem, kteří si stavěli jednoduchá obydlí z přírodních materiálů, které se do dnešní doby nemohly dochovat, protože je příroda pohltila a „zneviditelnila“.

O přítomnosti obyvatel z období Keltů svědčí nálezy tuhovaných střepů z hliněných nádob, které lze ojediněle nalézt na polích nad Chvalovicemi, hojně v okolí Netolic, kolem Čakova a kolem Křemže. Doklady v podobě arecheologických nálezů, svědčících o souvislém osídlení západní části Českobudějovicka lze spatřit v Jihočeském muzeu v Českých Budějovicích (například nálezy z okolí Holašovic, Čakova, Zbudova, Strýčic). Nejbližší hradiště z doby halštatské se nachází severně od Netolic (kultovní místo Hrádeček u Malovic). Toto hradiště pravděpodobně sloužilo kultovním účelům (vzhledem k jeho poloze a obdélníkovému tvaru). Nedaleko Třebanic se nachází pravěké hradiště Velký Hrádeček z pozdní doby halštatské. Nad Vadkovem, poblíž vrcholu Vrata (855 m) se nachází nejvýše položené slovanské hradiště v Čechách z 9. až 11. století s nepatrnými zbytky ochranných valů (810 m nad mořem). Ze západní strany je hradiště chráněno příkrými skalními útvary, z jižní strany je příkrý svah.

Ottův naučný slovník uvádí: „když Karel Velký r. 805 do Čech vtrhl, vyhýbali se Čechové bitvám a skrývali se v lesích a místech nepřístupných. Tak činívali i později. To byli praví národní hradové, za něž byly později náhradou kostelce čili kostely, s hrubými kamennými věžemi a opevněním. Jiní hradové byli tržištěm. Mnozí rovnali se nynějším městům (Vratislav, Chrudim, Čáslav, Netolice, Chýnov, Doudleby a j.)“.

Slované se na Netolicku usadili zřejmě již v 8. století. Slovanský kmen, který se nazýval Netolici je uváděn jako jeden z prvních, který přišel na území Čech. Nejstarší zachovaná písemná zmínka v Kosmově kronice z roku 981 v popisu slavníkovského panství uvádí, že mělo „na jižní straně proti Rakousům tyto pomezní hrady: Chýnov, Dúdleby, Netolice". A v blízkém okolí každého hradu (Chvalovice u Netolic to nepochybně jsou) byly usedlosti, ve kterých žili zemědělci, kteří zajišťovali obživu posádce a obyvatelům hradu.

Po vyvraždění Slavníkovců 995 se netolický hrad dostal do vlastnictví vládnoucího rodu Přemyslovců. Netolické hradiště na vrchu Svatý Ján se stalo důležitým obchodním a správním centrem celého kraje, kde sídlil knížecí správce. Poprvé se připomíná v roce 1167 župan (kastelán, kníže) Nemoj, například dále Oldřich (1177), Ratibor (1183) a Štěpán (1187). V prostoru hradiště lze ještě dnes nalézt (na povrchu) mnoho hliněných střepů z nádob, které sloužily lidem již v 10. století (na obrázku 2 je střep z hliněné nádoby z hradiště Svatý Ján v Netolicích).

Zlomek z nádoby pocházející z hradiště Svatý Ján v Netolicích

O slovanském osídlení krajiny kolem Chvalovic svědčí také 10 slovanských mohyl (v současné době již otevřených, zřejmě vykradených, což lze poznat z narušení jejich horní části), které se nacházejí severně od křižovatky cest na Bukovou Horu a Malý kopec. Uspořádání mohyl je ve dvou řadách. Mohyl a pohřebišť v okolí Netolic je velké množství a svědčí o osídlení kraje již v době bronzové.

V raném středověku netvořily síť komunikací jen hlavní obchodní stezky a cesty. Spojnice mezi jednotlivými osadami a městy byly rovněž využívané a snad i udržované, proto mohli kupci při dopravě zboží využívat ke zkrácení trasy i tyto komunikace. Do Netolic vedla z jihu cesta Linecká (z Lince přes Vyšší Brod do Českého Krumlova a do Netolic) a Zlatá stezka (z Pasova do Prachatic a Netolic). Na počátku 10. století vedla Linecká stezka z Lince přes Vyšebrodský průsmyk boletickým újezdem, podél Chvalšinského potoka, kolem Hvozdu, do Střemil, přes Novou Hospodu, kolem Ktiše, západně kolem Ktišské hory, přes Záhoří, východně nad Jámou, do Lhenic, odtud přes Hrbov do Netolic. Některé osady výše zmíněné, vznikly až když územím již cesta vedla, jiné mohly vzniknout přímo na cestě nebo poblíž cesty ve výhodné lokalitě (například Ktiš je známá až od roku 1310). Lze předpokládat, že v této době byla využívána také cesta z Netolic, vedoucí přes Chvalovice, Dobšice, Lipanovice, Holašovice, Jankov do Českých Budějovic, protože silnice používaná v dnešní době zde nebyla. Ve středověku bylo toto území problematické z hlediska únosnosti podkladu cest (rozbahněné cesty), zejména při deštích nebo jarním tání sněhu. Celoročně používaná cesta se tomuto území vyhýbala a vedla přes zmíněné obce, resp. okolo nich.

Ještě koncem 16. století, jak uvádí ve své kronice Václav Březan, se z Krumlova jezdilo do Prahy buď přes Budějovice a Týn nad Vltavou, nebo trasou Lhenické stezky přes Lhenice, Netolice, Vodňany a Písek. Z tohoto údaje vyplývá, že cesta byla upravovaná a vyhovovala jízdě kočárům i formanským vozům. Zřejmě už se jednalo o trasu, která vedla přes Smědeč, Vadkov, kolem Třešňového Újezdce a přes Vodice do Netolic.

Nejbližší slovanské hradiště je v Netolicích, v lokalitě Hrádeček u Třebanic, v lokalitě skalnatého kopce nad Vadkovem – tzv. Drslavův hrad (také místními lidmi zvaný „Belohrad“. Na mapě I. vojenského mapování je v místech předpokládané existence tohoto hradu uveden název Hrada Berg), o němž je zmínka z roku 1263 (od tohoto roku existují písemné zprávy, protože území od tohoto data spadalo pod správu Zlatokorunského kláštera a díky tomu jsou vedeny záznamy). Z toho plyne, že vesnice (tedy i Chvalovice) nebo hrady zde již nějakou dobu mohly být. Hrada Berg byl pravděpodobně dřevěný a také byl opevněn pouze dřevěnými hradbami (bližší archeologický výzkum nebyl proveden).

Na přelomu 11. a 12. století se Netolice staly správním centrem poměrně rozsáhlého území s velmi rozptýleným osídlením, které se postupně začalo měnit v síť trvale obydlených vesnic a osad, jejichž obyvatelstvo se věnovalo v prvé řadě zemědělství. Obydlí byla dřevěná, bez základů, takže se do dnešní doby nedochovala a na jejich někdejší existenci mohou snad pouze upozorňovat četné nálezy keramiky soustředěné v jednom místě.

První zmínka o Chvalovicích je spojena s kolonizačními aktivitami cisterciáského kláštera ve Zlaté Koruně, která nastala v roce 1263, kdy daroval král Přemysl Otakar II. cisterciáckému klášteru ve Zlaté (Svaté) Koruně panství Boletické (Poletické). Toto území zahrnovalo i kraj Netolický (korunní majetek ležící v župě Netolické zahrnoval i obec Chvalovice). Toto darování potvrdil 6.1.1281 Ota, markrabě Braniborský, poručník nezletilého krále Václava II. a správce Čech. Ota rozkázal, aby všichni měšťané sloužili pouze opatovi ze Zlaté Koruny. Název Chvalovice může mít kořeny ve spojitosti s jakýmsi Chvalem, což bylo hojně užívané slovanské jméno. Záznamy o tomto hypotetickém zakladateli, resp. majiteli tvrze k dispozici nejsou (na rozdíl od obce Chvaliny, jejíž název je odvozen od rytíře Chvala z 12. století). František Palacký uvádí jméno Chval již v 9. století, ale žádná spojitost s Chvalovicemi u Netolic vystopována nebyla. Přestože Chvalovice nejsou rozprostřeny na místě, které by bylo výrazně výhodné z hlediska vybudování tvrze a jejího opevnění, lze připustit, že terénní zlom zde je. Například lokalita jihozápadně od kapličky (směrem k Pěšlovu dvoru) mohla být tím místem, kde si Chval svoji opevněnou tvrz vybudoval. Kolem tvrze byly postupně postaveny domy, které byly později rekonstruovány a kameny z jejich základů slouží jako stavební materiál současných domů nebo je rozprostřen a ukryt v zahradách chvalovických občanů.

Po smrti Přemysla Otakara II. na Moravském poli (na den svatého Rufa, 26. srpna 1278) zničili Vítkovci (později šlechtický rod Rožmberků, který vzešel z rodu Vítkovců jako jeden z pěti rodů) klášter a poplenili i Netolice a okolní krajinu. V českém království vypukly četné kořistnické boje spojené s drancováním (vojsky Oty Braniborského, ale také českou šlechtou), byly ničeny vesnice, zabíjeni neviní lidé a zemědělsky neobdělávaná krajina velmi rychle zpustla.

Panství Netolické bylo roku 1281 rozděleno na dvě rychty – Netolickou a Lhenickou. Chvalovice náležely k rychtě Netolické. Spolu s obcemi Krtely, Podeřiště, Bor, Hrbov, Žitná, Dolní a Horní Třebánek, Mahouš, Sedlovice, Zvířetice, Lužice, Horní a Dolní Chrášťany. Z této doby pochází mohutný kamenný mezník (hraniční kámen, milník, námezník), který je vpravo u silnice z Dobčic do Chvalovic. Některé prameny (kronika Chvalovic) uvádějí rok zasazení mezníku 1295. Ze starých map je patrné, že v místě mezníku přetínala hranice cestu.

Do Rožmberského panství spadal Netolický kraj od 3. října 1341, kdy král Jan Lucemburský zastavil svoje práva Petrovi z Rožmberka, který zde mohl uplatňovat svá práva rožmberská. Proti takovému rozhodnutí byli mniši ze Zlaté Koruny, protože měli své majetky v kraji Netolickém. Proto si vymohli u krále Karla IV. v roce 1348 potvrzení jejich majetku. Karel IV. v roce 1349 jmenoval Jošta z Rožmberka a jeho bratry „sběrateli veřejné berně v kraji Netolickém“.

Mezník u silnice vedoucí z Dobšic do Chvalovic

O hospodaření chvalovického klášterního dvorce se zápisy dochovaly z počátku 15. století. Klášterní dvorec se podle některých zpráv nacházel v místě, kde je v současné době první bytový dům za kaplí. Památkově významným objektem je kaple, jejíž základní kámen byl položen 6. srpna 1403, která je zde dodnes.

Ve druhé polovině 15. století byly v okolí Netolic sváděny různé bitky mezi lidmi (vojáky) Oldřicha, později Jana z Rožmberka a přívrženci rytíře Jindřicha Roubíka z Hlavatec, resp. přívrženci Husitů. Rytíř Jindřich Roubík z Hlavatec se zmocnil Netolic násilím, kdy přemohl vojska Jana z Rožmberka a s podporou krále Jiřího z Poděbrad je držel společně s obcemi k župě netolické náležející od roku 1470 do roku 1477, kdy na následky zranění zemřel. Z uvedeného je patrné, že je možné, že se v lesích okolo Chvalovic ukrývali lapkové a malé skupinky bojovníků rytíře Roubíka nebo Rožmberských. Několik míst kolem Bukové hory a Vysoké Běty vyhovovalo potřebám úkrytu skupin lidí (skalnaté převisy, strže, prameny vody) a byl odtud rozhled do dalekého okolí. V současné době, i přes vzrostlé stromy na vrcholcích, které zde v dávných dobách nebyly, lze z četných míst pozorovat blízké i vzdálené cesty a pohyb dopravních zařízení na nich.

V záznamu z roku 1500 je uvedeno, že obyvatelé Chvalovic si stěžují na Netolického faráře Jakuba z Humpolce, že jim „nechce opatřit německého kazatele a že jiní faráři vždy chovali kaplana, aby jim také německy kázal“. Z uvedeného záznamu vyplývá, že ve Chvalovicích na počátku 16. století převládali obyvatelé německé národnosti.

Český král Vladislav Jagellonský 29. května 1513 odevzdal Chvalovice a celé panství Netolické Petrovi V. z Rožmberka (nazýván Petr Kulhavý). Tím byly ukončeny spory o nároky na majetky mezi klášterem ve Zlaté Koruně a Rožmberky. V roce 1533 Jošt III. z Rožmberka (některé prameny uvádějí, že to byl Jan III. z Rožmberka, ale ten byl již 1 rok po smrti) udělil právo vařit bílé a červené pivo v domě č.p. 2 právovárečníkovi Jiřímu Pühlerovi. Objekt se dodnes, byť v zanedbaném stavu, ve Chvalovicích zachoval.

Pohled na přední část budov bývalého pivovaru

Zdá se, že pro další vývoj Chvalovic měla zásadní vliv morová epidemie, která v letech 1520 a 1521 zle zasáhla celé Čechy a nevyhnula se ani Českobudějovicku. Tato zákeřná nemoc, postihla pravděpodobně i Chvalovice (přestože o tom nejsou žádné písemné záznamy, pouze lze dedukovat ze znalostí situace v blízkých Holašovicích a Záboří) a byla příčinou takřka úplné obměny zdejšího obyvatelstva. Do okolních vesnic, takže zřejmě i do Chvalovic, byli pozváni (vyšebrodským prelátem) Němci od Vyššího Brodu, kteří se usídlili v opuštěných statcích a začali v kraji žít a také hospodařit.

V roce 1601 Petr Vok z Rožmberka prodal Krumlov s Netolicemi císaři Rudolfu II. V roce 1611 okolí Netolic plenila Pasovská vojska, pravděpodobně i dvorce v panství netolickém byly vypáleny bavorskými vojsky (domy byly v té době převážně dřevěné, takže byly zničeny zcela). Chvalovičtí sedláci zcela jistě nezůstali tomuto plenění ušetřeni.

Po vypuknutí stavovského povstání v roce 1618 se celé jižní Čechy staly velikým bojištěm, na kterém se střetávaly ozbrojené oddíly a vojenské jednotky české stavovské armády se svými císařskými soupeři (na polích kolem Netolic lze ještě dnes nalézt bronzové knoflíky z vojenských uniforem). Vojska obou stran táhla se střídavými úspěchy jihočeskou krajinou, obléhala města držená protivníkem, pustošila vesnice i dvory a pobíjela jak nepřátelské vojáky, tak venkovské obyvatelstvo, kterému ukradla zvířata a zásoby zemědělské potravinářské produkce.

Četné nálezy středověkých „rohatých střepů“ z Chvalovic a okolních polí

Za třicetileté války, v roce 1619, bylo dobyto město Netolice a vypáleno císařským vojskem generála Dampierra a také okolní obce byly zničeny. Lze předpokládat, že i Chvalovice byly postiženy. Domy a hospodářské objekty byly pobořeny císařskou posádkou sídlící v městských hradbách Netolic, kterou krutá zima na přelomu let 1618 a 1619 a nedostatečné zajištění potravin nutily k častým výpadům do okolí města a k drancování sousedních vesnic. Vojenské posádky, které svou činností mohly ohrožovat Chvalovice, byly umístěné také ve Vodňanech, Lhenicích a na Hluboké.

Po Rožmbercích netolické panství získali v roce 1628 Eggenberkové. V tomto roce daroval císař Ferdinand II. Zboží Netolické Janovi Oldřichovi z Eggenberku. Roku 1719 spravuje netolicko knížecí rod Schwarzenberků.

V okolí Chvalovic lze nalézt horniny rozmanitého geologického stáří, které se ukrývají pod ornicí na polích, v lesích a v remízcích. K těm nejstarším, které pocházejí z paleozoika (prvohor) patří například granit (nad Hájkem pod Bukovákem), syenit, granulit, migmatit (směrem na Dobčice), amfibolit a podle geologické mapy lze nalézt v úzkém pruhu pod fotbalovým hřištěm u Dolních Chrášťan vzácný serpentinit (ve skutečnosti se ale v lokalitě na povrchu nenachází). Za Babickým potokem, směrem na Lužici, kde jsou jezerní sedimenty, jíly, slepence a pískovce (pocházejí z terciéru – třetihor), lze nalézt vltavíny, které vznikly roztavením hornin při pádu mohutného meteoritu na zemský povrch. Na podzim po deštích zde po polích bloudí četní hledači vltavínů a hledají je, protože jsou po deštích dobře viditelné.

Ložiska grafitu na Chvalovicku byla známa asi odpradávna. Grafit používali již Keltové jako příměs v pravěké keramice a to už od starší doby bronzové (např. laténské oppidum u Třísova na Českokrumlovsku). Také prakticky veškeré nálezy slovanské ranně středověké keramiky na Netolicku obsahují tuhu (tzv. tuhová keramika).

Získávání grafitu bylo prováděno primitivně sběrem, hrabáním a kopáním na výchozech poloh grafitických pararul. Hrnčíři jihočeských osad měli největší spotřebu v 10. až 13. století za vlády Slavníkovců a později Přemyslovců (Zdroj: Beneš,1978). Podle hojnosti nálezů lze usuzovat, že v této době měli místní hrnčíři asi dost velikou spotřebu tuhy. Technické vlastnosti grafitových surovin využívali staří hrnčíři k výrobě kuchyňské, zásobní i hrobové keramiky, ale také na tyglíky a nádobí pro tavení kovů. Mnohé výrobky byly grafitem zdobené jenom na povrchu. Tuha zvyšovala žáruvzdornost, snižovala tříštivost a snižovala propustnost vody. Užívala se také na mazání dřevěných otáčivých součástí a také jako přísada do leštidel. Dobývání se původně odehrávalo primitivně sběrem, hrabáním a kopáním na výchozech poloh grafitických pararul. Získávání tuhy tak mohlo mít vliv i na rozvoj místního osídlení, pravděpodobně i Chvalovic.

Vzorek grafitové rudy nalezený na polích západně od Chvalovic

Značný hospodářský význam pro Chvalovice měla výstavba tuhových dolů, které kolem 1865 vystavěla společnost Pierron a spol. V roce 1811 byl grafit prohlášen za vyhrazený nerost a tak skončilo období povrchové těžby dlabáním ve výchozech. Většina tehdy známých ložisek již byla při povrchu vybrána, takže začalo dobývání hornickými způsoby do hloubky.

Závod za 1. světové války odkoupil kníže Kinský. Těžil se zde nejkvalitnější vločkový grafit. Během 1. světové války pracovalo v dole a úpravně ve Chvalovicích snad až 500 lidí, většinou vojáků rakousko-uherské armády. Například v roce 1928 byla používána následující mechanizace (podle povolujícího dokladu o změnách stavebních a strojních zařízení, které vydala Okresní správa politická v Prachaticích): plunžrové čerpadlo Worthington, 2 válcové stolice na mletí tuhy, 3 tyčové mlýny na mletí tuhy, 1 kolový mlýn na mletí tuhy, dvoudílný rovinný prosévač na tuhu, čtyřdílný prosévač na prosévání tuhy, míchací stroj na míchání vyrobené tuhy, flotační kádě, lis na lisování tuhy, mísidla, lisovací pumpa, membránová pumpa pro čerpání odpadních kalů, odstředivé pumpy na čerpání odpadního rmutu do sedimentační nádrže, sušící pec a další drobná zařízení. V letech1935-6 byla těžba tuhy přerušena, protože byla prováděna modernizace těžebních zařízení.

Pozůstatky úpravny a výrobny tuhových dolů ve Chvalovicích

Během 2. světové války byla postavena flotační úpravna v nedalekých Netolicích. Byla sem přesunuta z Chvalovic, protože obec připadla k Říši Velkoněmecké a Netolice zůstaly v Protektorátu. Ložisko vlastnila převážně německá společnost Kollowitzer Gewerkschaft a byla to jediná jihočeská grafitová lokalita v provozu. V roce 1958 byl netolický podnik začleněn do národního podniku "Rudné doly Příbram" jako jeden z jeho závodů. V roce 1959 byl důl pro jeho vytěžení, resp. možná i vzhledem k jiným okolnostem, uzavřen.

Ve Chvalovicích byl až do roku 1950 těžen náš nejlepší velkovločkový grafit ze staré úpadnice a novou průzkumnou jámou do hloubky 115 m byly zjištěny dva nedobyvatelné grafitové obzory v hloubkách 83 a 113 m. V roce 1956 tak skončily důlní práce ve Chvalovicích, takže bylo těženo už jenom v sousedním revíru u Dolních Chrášťan a s vyčerpáním zásob i tam byl v roce 1959 závod Chvalovice zlikvidován. Poslední období hornické činnosti ve Chvalovicích a u Dolních Chrášťan na Netolicku trvalo déle než 20 let, přičemž lokalita byla zdrojem výborné vločkové suroviny celkem asi 80 let. Odhaduje se, že bylo vytěženo ve Chvalovicích a jejich okolí (severozápadně od Chvalovic) celkem 150 000 tun upraveného koncentrátu. Některé neověřitelné informace starousedlíků hovoří o osobních důvodech odchodu ředitele společnosti z Chvalovic, který byl nezastupitelným odborníkem na těžbu grafitu ve Chvalovickém dole. K odchodu ho údajně přiměla jeho manželka, která si nemohla zvyknout na zdejší krajinu a snad i vztahy s lidmi. Po jeho odchodu doly zakrátko zanikly, přestože grafit v zemi stále byl. Pozůstatky dolů lze ještě dnes nalézt v lokalitě „V louchu“ a také v háječku ve Chvalovicích. V louchu se nacházejí zbytky betonových základů, z nichž ještě dnes ční železné šrouby a pásovina pro kotvení strojů a podpěrných pilířů. Jsou zde terénní nerovnosti tvořené sypaninou pocházející z těžby.

K zajímavostem patří i nálezy tzv. „vltavínů“, které lze nalézt na polích 1 km Chvalovic, severozápadně od Babického potoka. Vltavíny jsou tektity, které vznikly při dopadu velkého meteoritu na zemský povrch před téměř 15 miliony let. Jejich výskyt je v třetihorních štěrcích. Jihočeské vltavíny jsou v této souvislosti dávány do spojitosti s meteorickým kráterem Ries Kessel v Bavorsku. Vzhledem k extrémně vysoké teplotě, která se vytvořila při nárazu meteoritu na zemský povrch, došlo k roztavení meteoritu i okolních pozemských hornin a vystříknutí sklovité hmoty na zemský povrch (do oblasti jižních Čech), kde byly zasaženy touto tuhnoucí hmotou také rostliny. Došlo také k uzavření vzduchu a některých částic tehdejšího zemského prostředí (třetihorního). Svým složením mají nejblíže k obsidiánu nebo křemičitým pískům. O vltavínech se říká, že dodávají energii, odstraňují bolesti hlavy, únavu a malátnost a posilují imunitní systém. Vědecky jejich účinky dokázány nebyly. Cena zajímavého (tvar a členění) vltavínu o hmotnosti 4 - 8 g se pohybuje v rozsahu od 1800 do 2200 Kč.

Vltavíny nalezené na poli severně od Babického potoka blízko Chvalovic

 V okolí Chvalovic je několik božích muk (boží muka bývají v místech, kde někdo zahynul, na rozcestích a na návrších), která jsou tvořená patkou, různě vysokým dříkem a rozmanitým provedením hlavice (nejčastěji železným křížem). U kapličky na návsi se nachází tzv. „Subino kříž“, na němž je nápis MM 1863 a váže se ke statku č.p. 3. Co se v roce 1863 zde událo a proč bychom měli pamatovat na svoji smrtelnost (pravděpodobně MM = memento mori = pamatuj na smrt), není známo.

Boží muka u silnice z Chvalovic do Dobšic jsou umístěna mezi vzrostlými duby. Jsou tvořena širokým podstavcem, kamenným dříkem, jehož součástí je kamenná hlava. Kamenný dřík je částečně krohového průřezu. Kamenná hlava je je tvořena komolým jehlanem. Na kamenné hlavě je železný kříž se soškou Ježíše Krista. Od silnice vedou k podstavci božích muk kamenné schody, které jsou přikryté listovou hrabankou. Mapa z roku 1923 uvádí, že boží muka nechal vybudovat hospodář Toschl ze dvora č.p. 22 (vlastnil 38 ha polí).

Na rozcestí (Netolice, Babice) v obci jsou krásná boží muka s kamennou hlavou, na níž je železný křížek se soškou Ježíše Krista. Pod křížem je nápis Pochválen buď Ježíš Kristus a nad soškou je nápis INRI (Jezus Nazaremus Rex Iudaeorum = Ježíš Nazaretský král židovský, někdy také In Nobis Regnat Jezus = V nás kraluje Ježíš). Nad kamenným dříkem je letopočet 1850. Uvnitř kamenné hlavy je zhotoven barevný obrázek Panny Marie s děťátkem. Mapa z roku 1923 uvádí, že boží muka nechal vybudovat hospodář Toschl ze dvora č.p. 22 (vlastnil 38 ha polí).

Vpravo u cesty na Netolice je malá zděná kaplička se stříškou, v jejímž štítě je plastika Panny Marie. Uvnitř jsou dva barevné zasklené obrázky, položeny umělé květiny a pověšena lucernička. Obyvatelé Chvalovic jí nazývají „Pemova kaplička“, což lze interpretovat jako Böhmova kaplička. Kaplička byla vybudována hospodářem z č. 22, což byl pan Reidinger.

Boží muka naproti přes silici U mlejnku nesou letopočet 1861. Ve spodní části dříku je vytesáno srdce, nad nímž je kalich. Hlava je tvaru půlkruhu s kovovým zdobením. Kříž je mohutný a nese sochu Ježíše Krista. Mapa z roku 1923 uvádí, že boží muka nechal vybudovat hospodář Miegl ze dvora č.p. 14 (vlastnil 39 ha polí).

Boží muka naproti Mlejnku

Boží muka na vrcholu stoupání cesty mezi Chvalovicemi a Strýčicemi jsou z roku 1849. Dřík je nízký, čtvercového průřezu. Součástí dříku je hlava jehlanovitého tvaru s železným křížem a soškou Ježíše Krista.

Boží muka, které se nacházejí 100 metrů od bytovek, vlevo vedle cesty do Strýčic (jsou otočena na druhou stranu od cesty) jsou z roku 1881. Podstavec je tvaru kvádru s působivým vyobrazením umrlčí lebky, pod níž jsou zkřížené hnáty (tento symbol připomíná žijícím, že život lidí není věčný, je to symbol připomíná pomíjivost života, resp. smrtelnosti. Význam je obdobný jako u písmen MM. Kdysi měl symbol umrlčí lebky Rožmberský řád, který založil Petr Vok z Rožmberka a zanikl po Bílé hoře odchodem Švamberků, kteří jej převzali). Ve spodní části rozšířeného dříku je vytesán letopočet 1881. Směrem nahoru se dřík zužuje a je na něm vytesán husitský kalich. Místo hlavy božích muk je k dříku připevněn vysoký železný kříž se sochou ukřižovaného Ježíše Krista. Mapa z roku 1923 uvádí, že boží muka nechal vybudovat hospodář Subi ze dvora č.p. 3 (vlastnil 24 ha polí).

Podstavec božích muk nacházejích se u cesty na Strýčice

Boží muka v polích pod Chvalovicemi (100 metrů od konce řady topolů) nechal zhotovit v roce 1887 hospodář ze statku č.p. 3, protože zde byla zabita služka Ludmila Mikešová z tohoto statku. Zabil ji blesk, když spěchala do Chvalovic ukrýt se před bouřkou. Ve spodní části dříku je vytesán letopočet 1887 a v horní části je vytesán kalich. Kříž je tvořen dlouhou vertikálou a krátkým příčným břevnem.

Plastika ve štítu kapličky, která je u silnice na Lužici

 

Text napsal a fotografie pořídil kronikář obce Ing. Ivo Celjak, č.p. 7, Chvalovice

 

Použitá literatura

Antl Theodor, 1903: Dějiny města Netolic, Netolice, 1903, 152 s.

Beneš, A., 1978: Poznámky k počátkům těžby a využívání tuhy a zlata podle archeologických nálezů v již. Čechách. - Studie z dějin hornictví - 8, 53 - 55, Rozpravy Národní technické muzeum, 69. Praha;

Fencl Pavel: Linecká stezka, Rozkvět zahrady Čech, Lhenice, 2009, 45 s.;.

Ottův naučný slovník, 1908, 27. vydání, Praha;

Kronika obce Chvalovice;

Informace od Mgr. Ondřeje Chvojky, archeologa Jihočeského muzea v Českých Budějovicích;

Palacký František, 1936: Dějiny národa českého v Čechách a v Moravě, vydavatelství Mazač, Praha;

Tichý, L., 1977: Český Krumlov - horní město. - Lidé a Země, 11, 516 - 517. Praha;

 

 www.blanet.cz